Osminásobný mistr Československa, dlouholetý reprezetant, spolu se svým bratrem Ladislavem ikona nejúspěšnějšího oddílu české badmintonové historie TJ Spoje Praha a domácího badmintonu vůbec. Od letošního slavnostního večera při MČR v Liberci také člen Síně slávy ČBaS. Začtěte se do rozhovoru s panem Miroslavem Šrámkem.
Během letošního MČR v Liberci jste byl uveden do Síně slávy ČBaS. Co to pro Vás znamená?
Opravdu hodně si toho vážím a moc děkuji.
Hrajete dodnes?
Hraji a stále mě to moc baví. Sice ze setrvačnosti říkám, že jdu na „trénink“, ale s opravdovým tréninkem to už dávno nemá nic společného. Spíše si tam zahrajeme, pobavíme se, trochu se zpotíme a chvíli zapomeneme na běžné každodenní starosti. A pro mě je to potřebné i ze zdravotního hlediska, protože jsem zjistil, že když nějakou dobu vynechám, tak mě hned začne bolet rameno a hmotnost se povážlivě zvětšuje. Takže už asi budu muset hrát pořád!:)
Miroslav Šrámek a Olina Zrnová na ME juniorů 1971 v Gottwaldově. Foto: Archiv Miroslava Šrámka.
Bratři Šrámkové jsou v českém badmintonu pojmem. Jak jste se vůbec k tomuto sportu dostali?
Já jsem se dostal k badmintonu zcela logicky – jako mladší jsem následoval svého staršího bratra. Vyrůstal jsem na Žižkově nedaleko od TJ Spoje Praha. Už v žáčcích se na Spojích sešel dobrý kolektiv a sport nás hodně bavil. Dostavily se i první sportovní úspěchy a o mém budoucím směrování bylo rozhodnuto. S mým bratrem jsem začal více badmintonově spolupracovat až když jsem se vrátil z vojny, ale zato nám to potom vydrželo až do důchodu:).
Kdo Vás ve Vašem badmintonovém životě nejvíce ovlivnil?
Samozřejmě nejvíc můj bratr, ale také jsem měl to štěstí, že mě krátce v mém juniorském věku trénoval pan Jožka Beneš, jeden z hlavních zakladatelů badmintonu v Československu. Ten se snažil mimo trénování nás vychovávat i jinak a vkládal nám do hlav, že badminton je sportem džentlmenů a tlačil nás, abychom se na kurtu vždy chovali férově a třeba když je nějaký sporný balonek, tak ho sami přiznali soupeři a nečekali na výrok rozhodčích, případně chybný výrok rozhodčího i opravili. Snažím se takto chovat po celý můj sportovní život!
Co považujete za největší úspěchy své badmintonové kariéry?
Nejvíce si asi vážím toho, že jsem byl dlouhodobě stálým členem reprezentace Československa a z individuálních výsledků asi rok, kdy se mi v již kristových letech podařilo na mistrovství Československa získat všechny tři tituly. Mimo toho jsem byl ve finále dvouhry mužů na mezinárodním mistrovství Rakouska a mám několik dalších semifinálových účastí na mezinárodních mistrovstvích. Ale vůbec největší můj úspěch byl, že jsem na badmintonu poznal svojí manželku Táňu!
Ladislav a Miroslav Šrámkové. Foto: Archiv Miroslava Šrámka.
Sledujete současný badminton? Kdo se Vám nejvíc líbí z českých hráčů a proč?
Současný badminton sleduji dle možností pouze na internetu, takže si neodvažuji někoho vyzdvihovat, ale přeci musím zmínit jméno Petra Koukala jun., který pro badminton v Česku dle mého názoru udělal strašně moc a to nejen z důvodu velice dobrých sportovních výsledků, ale i jeho další působení udělalo hodně pro propagaci a zviditelnění našeho sportu.
Můžete, prosím, dnešní generaci přiblížit, jak na tom byl dřív badminton co se materiálního vybavení týče?
Já jsem začal hrát badminton dřevěnými raketami a gumovými míčky Schwalbe, které se hlavně dovážely z tehdejší NDR. V mých juniorských letech se sem z Anglie dovezly první kovové rakety Carlton, které už byly trochu podobné raketám nynějším, a také se začalo hrát i péřovými míčky. Vše se ale muselo dovážet různě ze zahraničí a za nemalé peníze. Obdobně to bylo i s oblečením, ale to je pokrok, který je asi běžný i v jiných sportech. Ale hlavní rozdíl vidím v nynější době v tom, že badminton již hraje na rekreační úrovni daleko více lidí. Když si nyní chodím komerčně zahrát a vidím, že je plně obsazeno všech 16 kurtů, mám z toho velice příjemný pocit.
S manželkou Táňou. Foto: Archiv Miroslava Šrámka.
Vaše jméno je spojeno s klubem TJ Spoje Praha. V posledních letech se ale tento klub, co se ligových titulů týče nejúspěšnější v historii, z předních pozic vytrácí. Jaká je budoucnost Spojů?
Z toho jsem opravdu velice smutný! Jsem členem Spojů nepřetržitě již od svých 10 let, takže nyní „táhnu“ 53. rok. Prožil jsem zde desítky titulů mistrů republiky v družstvech, takže nynější stav je hrozivý. Jsou to souhry různých důvodů, proč k této situaci došlo (finance, nepřízeň TJ,…), ale jsem přesvědčen, že jedním z důvodu je i to, že se přestalo s výchovou dětí a mládeže. Ono to určitou dobu jde i bez dětí – přijdou hotoví hráči odjinud…., ale ne stále. Proto jsem hrozně rád, že se výchovy mládeže na Spojích po delší přestávce opět ujal Jindra Míča. Moc mu fandím a doufám, že časem vychová základ pro novou generaci na Spojích, která naváže na naše dřívější úspěchy.