Blahopřejeme Mirkovi Šrámkovi k uvedení do síně slávy ČBaS
a uvádíme uveřejněný rozhovor s ním z webu ČBaS.
Miroslav Šrámek.
Celý život se snažím chovat na kurtu jako gentleman, říká člen Síně slávy Miroslav Šrámek
Osminásobný mistr Československa, dlouholetý reprezetant, spolu se svým bratrem Ladislavem ikona nejúspěšnějšího oddílu české badmintonové historie TJ Spoje Praha a domácího badmintonu vůbec. Od letošního slavnostního večera při MČR v Liberci také člen Síně slávy ČBaS. Začtěte se do rozhovoru s panem Miroslavem Šrámkem.
Během letošního MČR v Liberci jste byl uveden do Síně slávy ČBaS. Co to pro Vás znamená?
Opravdu hodně si toho vážím a moc děkuji.
Hrajete dodnes?
Hraji a stále mě to moc baví. Sice ze setrvačnosti říkám, že jdu na „trénink“, ale s opravdovým tréninkem to už dávno nemá nic společného. Spíše si tam zahrajeme, pobavíme se, trochu se zpotíme a chvíli zapomeneme na běžné každodenní starosti. A pro mě je to potřebné i ze zdravotního hlediska, protože jsem zjistil, že když nějakou dobu vynechám, tak mě hned začne bolet rameno a hmotnost se povážlivě zvětšuje. Takže už asi budu muset hrát pořád!:)
Miroslav Šrámek a Olina Zrnová na ME juniorů 1971 v Gottwaldově. Foto: Archiv Miroslava Šrámka.
Bratři Šrámkové jsou v českém badmintonu pojmem. Jak jste se vůbec k tomuto sportu dostali?
Já jsem se dostal k badmintonu zcela logicky – jako mladší jsem následoval svého staršího bratra. Vyrůstal jsem na Žižkově nedaleko od TJ Spoje Praha. Už v žáčcích se na Spojích sešel dobrý kolektiv a sport nás hodně bavil. Dostavily se i první sportovní úspěchy a o mém budoucím směrování bylo rozhodnuto. S mým bratrem jsem začal více badmintonově spolupracovat až když jsem se vrátil z vojny, ale zato nám to potom vydrželo až do důchodu:).
Kdo Vás ve Vašem badmintonovém životě nejvíce ovlivnil?
Samozřejmě nejvíc můj bratr, ale také jsem měl to štěstí, že mě krátce v mém juniorském věku trénoval pan Jožka Beneš, jeden z hlavních zakladatelů badmintonu v Československu. Ten se snažil mimo trénování nás vychovávat i jinak a vkládal nám do hlav, že badminton je sportem džentlmenů a tlačil nás, abychom se na kurtu vždy chovali férově a třeba když je nějaký sporný balonek, tak ho sami přiznali soupeři a nečekali na výrok rozhodčích, případně chybný výrok rozhodčího i opravili. Snažím se takto chovat po celý můj sportovní život!
Co považujete za největší úspěchy své badmintonové kariéry?
Co považujete za největší úspěchy své badmintonové kariéry?
Nejvíce si asi vážím toho, že jsem byl dlouhodobě stálým členem reprezentace Československa a z individuálních výsledků asi rok, kdy se mi v již kristových letech podařilo na mistrovství Československa získat všechny tři tituly. Mimo toho jsem byl ve finále dvouhry mužů na mezinárodním mistrovství Rakouska a mám několik dalších semifinálových účastí na mezinárodních mistrovstvích. Ale vůbec největší můj úspěch byl, že jsem na badmintonu poznal svojí manželku Táňu!
Ladislav a Miroslav Šrámkové. Foto: Archiv Miroslava Šrámka.
Sledujete současný badminton? Kdo se Vám nejvíc líbí z českých hráčů a proč?
Současný badminton sleduji dle možností pouze na internetu, takže si neodvažuji někoho vyzdvihovat, ale přeci musím zmínit jméno Petra Koukala jun., který pro badminton v Česku dle mého názoru udělal strašně moc a to nejen z důvodu velice dobrých sportovních výsledků, ale i jeho další působení udělalo hodně pro propagaci a zviditelnění našeho sportu.
Můžete, prosím, dnešní generaci přiblížit, jak na tom byl dřív badminton co se materiálního vybavení týče?
Já jsem začal hrát badminton dřevěnými raketami a gumovými míčky Schwalbe, které se hlavně dovážely z tehdejší NDR. V mých juniorských letech se sem z Anglie dovezly první kovové rakety Carlton, které už byly trochu podobné raketám nynějším, a také se začalo hrát i péřovými míčky. Vše se ale muselo dovážet různě ze zahraničí a za nemalé peníze. Obdobně to bylo i s oblečením, ale to je pokrok, který je asi běžný i v jiných sportech. Ale hlavní rozdíl vidím v nynější době v tom, že badminton již hraje na rekreační úrovni daleko více lidí. Když si nyní chodím komerčně zahrát a vidím, že je plně obsazeno všech 16 kurtů, mám z toho velice příjemný pocit.
S manželkou Táňou. Foto: Archiv Miroslava Šrámka.
Vaše jméno je spojeno s klubem TJ Spoje Praha. V posledních letech se ale tento klub, co se ligových titulů týče nejúspěšnější v historii, z předních pozic vytrácí. Jaká je budoucnost Spojů?
Z toho jsem opravdu velice smutný! Jsem členem Spojů nepřetržitě již od svých 10 let, takže nyní „táhnu“ 53. rok. Prožil jsem zde desítky titulů mistrů republiky v družstvech, takže nynější stav je hrozivý. Jsou to souhry různých důvodů, proč k této situaci došlo (finance, nepřízeň TJ,…), ale jsem přesvědčen, že jedním z důvodu je i to, že se přestalo s výchovou dětí a mládeže. Ono to určitou dobu jde i bez dětí – přijdou hotoví hráči odjinud…., ale ne stále. Proto jsem hrozně rád, že se výchovy mládeže na Spojích po delší přestávce opět ujal Jindra Míča. Moc mu fandím a doufám, že časem vychová základ pro novou generaci na Spojích, která naváže na naše dřívější úspěchy.
